Crusader Kings II je velmi specifická strategická hra. Vezme nás do období středověku, ale místo hraní za nějaký konkrétní stát hrajeme za specifický šlechtický rod (respektive jeho hlavu) a snažíme se nejenom udržovat stát v chodu (případně jej pokud možno rozšiřovat), ale hlavně se postarat o pokračování rodové linie.
Pro první hraní jsem se rozhodl vybrat si Přemyslovce - přeci jen, jsou to holt ti naši šlechtici :)
A protože hra umí vytvořit velmi zajímavé situace, rozhodl jsem se gameplay zaznamenat.
Walram II. nastoupil na trůn už skoro jako padesátiletý stařec. Navíc ještě pár měsíců před svým nástupem byl až šestý (!) následník trůnu, než
jeho otec Augustin propadl vražednému záchvatu a svoje potomky za všemožné pletichy vůči koruně nechal pozabíjet. Nikdo od něj nic nečekal, nikdo vlastně ani nečekal, že bude vládnout...
 |
| Ach věrný Všebor... |
Překvapivě první kdo nějak házel klacky pod jeho nohy byl vlastní syn Berengar, který začal spřádat intriky pro zabití svého otce. Naštěstí byl rozumný a stačilo mu jen domluvit. Kdo nic nedělá, nic nezkazí a toho se držel i Walram. Až za ním jednoho dne přišel sám císař Svaté říše a nabídl mu obchod, který se neodmítá. Za nějakých 250 denárů předá pod správu koruny české opět
Litoměřice, které neprávem zabavili před nějakými sto lety. A jelikož Walram nic nedělal, tak se mu množili v pokladnici peníze a nebyl pro něj problém tak směšnou částku zaplatit. A po dlouhé době se opět "rozšířily" hranice království.
 |
| Stoleté zadostiučinění. |
Nutno říci, že století pod císařskou korunou hospodářky a infrastrukturně kraji velmi pomohlo. Jen se po něm proháněli hromady banditů, pašeráků a zlodějská gilda měla větší moc než panovník. Ale jak se říká, darovanému koni... Rok 1220 se ukázal být dobrým ještě v jednom směru. Podařilo se zfalšovat listiny, které přisuzují Trenčín pod državy Čech.
Pevné hrady ve slovenských horách jsou tvrdým oříškem pro obléhání, ale malé trenčínské vévodství nemá proti moci Čech žádnou šanci. Takže válka může být dlouhá, ale relativně bezpečná. Uherský vzduch má však na krále nepříliš pozitivní vztah a rozhodne se pro oblíbenou východniarskou kratochvíli. Mučení zajatců.
 |
| "Jak se jmenuje místní leník? Bathory?" |
Trenčín se nechá obléhat dva roky, než přijde nevyhnutelné. Walram tak dokázal přinést pod českou korunu rovnou dvě hrabství. To se už dlouho nikomu nepodařilo.
 |
| No, větší a lepší Čechy! |
Akorát jak král stárnul a jeho panství rostlo, uvědomoval si jak je křehké, ještě s ultimogeniturou jež panovala. Pokud by teď někdy umřel, království by po něm převzali jeho dvouletý a jednoletý syn... kterým by se muselo zákonitě rozpadnout pod rukama... Inu, nezbylo mu nic jiného, než zahodit skrupule a vydat se cestou svého otce.
 |
| Jablko nepadá daleko od stromu... |
Ale protože je hodný křesťan, rozhodl se své hříchy odčinit a vytáhnout do boje do Uher, které se objet dostali pod nadvládu tatarského chánátu. Vyhlásil svatou válku o vévodství Esztergomské. Povolal na to i své spojence z celé Evropy a najmul řádová vojska Johanitů a Německých rytířů.
 |
| Deus vult! |
Trvalo to několik let, ale pohani proti hněvu Kristovu neměli šanci. Válka se navíc velmi líbila i papeži Lvu X. jež posílal do Prahy jednou za čas truhlu zlaťáků na pokrytí válečných výdajů.
Trvalo to pouhé tři roky, než se "princezna uherská" vzdala. Ovšem pak nastal další problém. Walram neměl pořádně žádné věrné vazaly, kteří by mohli nová území spravovat. Inu, rozhodl se ten problém vyřešit velmi fikaně. Dobyl dvě hrabství. Obě dvě na hranicích s pohany... Jedno svěřil do správy Řádu německých rytířů a druhé Johanitům. Oba řády se na dobytí podíleli a tak si to zasloužili, nehrozila od nich nějaká zrada a silné řádové armády se na hranicích nikdy neztratí.
 |
| Víc! Víc! |
Roku 1226 bylo samostatné Království české na vrcholu své moci. Walram II. se mohl právem považovat za nejvýznačnějšího českého vládce od dob
Siegharda I. jež získal královskou korunu. Ale s jídlem roste chuť a Walram dostal zálusk ještě na malé hrabství Sopronu.
Ovšem během obléhání Sopronského hradu se král nakazil nějakou chorobou a po týdení nemoci zemřel v Uhrách ve věku 54 let.
19. května 1226 nastoupil na trůn jeho čtrnáctiletý syn Siegfried. Jeho otec mu nechal království přímo stvořené k velikosti. Ovšem, chtěl tomu i osud? To se teprve ukáže...
Comments
Post a Comment