Crusader Kings II - Přemyslovská kronika 9 - Siegfried (1226-1234)

Crusader Kings II je velmi specifická strategická hra. Vezme nás do období středověku, ale místo hraní za nějaký konkrétní stát hrajeme za specifický šlechtický rod (respektive jeho hlavu) a snažíme se nejenom udržovat stát v chodu (případně jej pokud možno rozšiřovat), ale hlavně se postarat o pokračování rodové linie.

Pro první hraní jsem se rozhodl vybrat si Přemyslovce - přeci jen, jsou to holt ti naši šlechtici :)

A protože hra umí vytvořit velmi zajímavé situace, rozhodl jsem se gameplay zaznamenat.


Když ve čtrnácti Siegfired převzal království, byl jak on tak Čechy předurčeny k velkým věcem, vychováván nejlepšími učiteli v německé Evropě. Jeho otec dokázal zemi pomalu zdvojnásobit a nic nenasvědčovalo tomu, že by expanze měla skončit.

Krásný start...
Jen se ukázalo, že vytáhnout teprve čtrnáctiletého Siegfrieda k obléhání Soprony, kde zemřel i jeho otec, nebyl úplně dobrý nápad a mladý král se už v tak mladém věku pár dnů po převzatí koruny zbláznil. Navíc mu v království vypukne velice obskurní občanská válka.

Oh Kaiser, stačilo poprosit...
Císaři se nelíbilo, že Němečtí rytíři dostali jako odměnu za křižádu do Uher od Siegfriedova otce lenním údělem baronství. A tak císař vede válku s řádem, do které se nemůže nijak zapojit. Protože nemůže jít do války proti svému císaři, ale ani nemůže zaútočit na své vazaly, jež jsou náboženský rytířský řád. Siegfried prostě řádu titul sebral a bylo po problému. Ale prvně nechal císařskou armádu několikrát přejet těžkou řádovou jízdou. Přeci jen, to nikdy ničemu neuškodí...


Ale Soprana byl jenom malý zákuseček, který ještě okusoval jeho otec. Mladý král chtěl větší slávu a rozhodl se v květnu 1229 podmanit si vévodství Pečské.


Vše se vyvíjelo dobře. Dokud nenastali dva problémy. Papež vyhlásil křížovou výpravu do Jeruzaléma a tak Evropské panovníky nějak nezajímalo pomáhat mladému českému králi dobývat zapadlá uherská vévodství... To by ještě šlo, ale veliká tatarská armáda, která přitáhla bránit svoji víru už ne.


Němečtí rytíři i Johanité odmítli za Siegfrieda bojovat. Jedněm sebral území, pro druhé byl příliš mladý a málo zbožný. Ale Siegfried I. Přemyslovec byl král český, rytíř křesťanství, třetí nejmocnější muž Říše vychovaný těmi nejlepšímu muži Evropy. Nemohl se zaleknout nějaké asijské hordy.

Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!
16.5.1232 vyjel král do bitvy na poli u naprosto zapadlé a bezvýznamné uherské vísky Mór. Jeho patnác set vojáků bylo zmasakrováno dvanácti tisícovou tatarskou hordou. Sám král byl v bitvě zajat samotným tatarských chánem. Expanze na východ pro Siegfrieda skončila.

Král je mrtve, ať žije král!
Po měsíci byl král propuštěn, ale s podlomeným zdravím a na začátku roku 1234 umírá. V pouhých 22 letech a bez dědice (i když s těhotnou ženou). Království zdělil jeho starší bratr Berengar, hrabě Norimberku. Opět muž, s kterým nikdo na trůnu nepočítal. Ovšem to ani s jeho otcem a kam to dotáhl...

Comments