Crusader Kings II - Přemyslovská kronika 11 - Walram (1269-1306)

Crusader Kings II je velmi specifická strategická hra. Vezme nás do období středověku, ale místo hraní za nějaký konkrétní stát hrajeme za specifický šlechtický rod (respektive jeho hlavu) a snažíme se nejenom udržovat stát v chodu (případně jej pokud možno rozšiřovat), ale hlavně se postarat o pokračování rodové linie.

Pro první hraní jsem se rozhodl vybrat si Přemyslovce - přeci jen, jsou to holt ti naši šlechtici :)

A protože hra umí vytvořit velmi zajímavé situace, rozhodl jsem se gameplay zaznamenat.


Walram přebíral od otce říšskou korunu jako zkušený státník i vojevůdce. Jelikož otec dokázal prosadit v Čechách primogenituru, bylo s ním od počátku pracováno jako s následníkem trůnu. Svoje ostruhy již dávno získal, když jako vládce Pečského vévodství dokázal jeho území neustále rozšiřovat na úkor Tatarů. Když podědil po otci korunu, zrovna vedl na východě další úspěšnou válku. A tak na jaře 1270 připojil k Říši další významná území a dobyl jí s otcem velikost, jakou předtím nikdy ještě neměla.

Velká a naše!

A kromě velkého, celistvého území měl císař Walram i titul hraběte Kaliopilis - významného území, které sousedilo přímo s Konstantinopolí, které vyženil přes svoji manželku, byzantskou princeznu. Walram si tedy nemá na co stěžovat. Praha, centrum Říše se i v roce 1272 konečně civilizuje a přejímá německou kulturu.

Civilizovaní vidláci :)

Jediné co mu trošku kazí radost je prvorozený syn, který se nechává exkomunikovat a tak císař musí s prosíkem za papežem, aby mu korunní princ nedělal před vazaly ostudu. Samotní vazalové mu téže dělají vrásky. Po převzetí moci v Říši se vytratila autorita koruny a vypluly na povrch desítky let staré spory, které předchozí císařové drželi na uzdě. A skoro všechna německá i italská nobilita se rozhodne tuto situaci využít k vraždění svých sousedů a uzurpování jejich majetků a držav.  Nejvíc jej však naštve syn, když si 27.11.1276 v pouhých 24 letech jen tak umře...

Dmnti, fagt...

Na zmenšení žalu musí Walram uzurpovat titul krále Uher, aby alespoň trošku zmírnil bolest po odchodu syna... I když to jistě nečekají, strašnou radost udělají Walramovi vazalové, kteří za ním přijdou v listopadu 1280 a vyhrožují mu válkou, pokud nedostanou samostatnost. Císař jim jen nadšeně poděkuje a popřeje hodně štěstí za hranicemi Říše - konečně má šanci alespoň trochu stíhat sledovat, co se v zmenšené Říši děje.

Malá, ale naše!

A kromě relativně silného Lotriňského království to není nic, co by nemohl později dobýt znovu. Italové tak měli poprvé ve středověku relativně jednotný stát :) Akorát se zbavil nevěrné šlechty. Ale jak brzo zjistil, nemusí se ani moc namáhat. V květnu 1287 v jeho jménu propuklo v Itálii povstání, které mělo za cíl ji znovu připojit k Říši.

A když za něj bojují i Italové, Císař se přeci nemůže nechat zahanbit a rozhodne se dobýt zpět nějaké to osamostatnělé území na úkor Akvitánie. Jediné co mu zkazí radost je opět syn. Tentokrát prostřední syn Magnus, hrabě Plzně a vrchní špión Říše. Nelíbí se mu primogenitura v Čechách a rád by rovnoměrné dělení mezi všechny syny. A protože císař nemůže ukazovat slabost, nechává Magnuse zatknout a v listopadu 1287 popravit. Všechny špatné věci se dějí v listopadu...

A když se zbavuje synů, alespoň nabízí hezkou budoucnost dcerám. Jednu provdá za prince Švédska, druhou Jeruzaléma, třetí Chorvatska. Ale nejsou jediný potomci, na jejichž budoucnost myslí. Na svůj dvůr si pozve i svého vnuka Wilhelma, který je pojmenován stejně jako jeho otec. Walram ví a počítá s tím, že i malý Wilhelm usedne na jeho trůn. A v mezičase výchovy syna opět dostává do Říše ty malé státečky, které se odtrhly.

Roku 1304 už získal na zpět více než polovinu odtrhlých států. Navíc si jen pro svoji radost založil království Italské. Jediné co ho trápí je, že v Chorvatsku vypuklo obrovské povstání a tak svoji dceru provdal zbytečně a nemoc korunního prince Wilhelma. Pokud by umřel, Walram by asi nedokázal zajistit říšskou korunu svému dalšímu synovi (protože jeho vlastní smrt už byla otázkou měsíců) a jeho Říše by se rozpadla.

Nakonec umřel Walram I. Spravedlivý na stres spojený s opanováváním tak velkého státu v neuvěřitelném věku 77 let. Za svůj dlouhý život mohl sledovat neuvěřitelný vzestup rodu.

Všechny díly Přemyslovské kroniky.