Saturday, 4 April 2015

Crusader Kings II - Přemyslovská kronika 13 - Wilhelm II. (1315-1349)

Crusader Kings II je velmi specifická strategická hra. Vezme nás do období středověku, ale místo hraní za nějaký konkrétní stát hrajeme za specifický šlechtický rod (respektive jeho hlavu) a snažíme se nejenom udržovat stát v chodu (případně jej pokud možno rozšiřovat), ale hlavně se postarat o pokračování rodové linie.

Pro první hraní jsem se rozhodl vybrat si Přemyslovce - přeci jen, jsou to holt ti naši šlechtici :)

A protože hra umí vytvořit velmi zajímavé situace, rozhodl jsem se gameplay zaznamenat.


Wilhelm strávil své dětství na dvoře svého dědečka, císaře Walrama I. Spravedlivého. Byl tedy od mala vychováván k tomu, aby usedl na císařský trůn. Díky tomu ví úplně přesně, jak špatně na tom Říše je. Jeho otec Wilhelm I. umírá na zápal plic, když vedl v Uhrách Říšské vojáky v bojích proti Byzanci. Chvíli pro své korunovaci naštěstí domlouvá s Byzancí příměří - protože Byzanc potřebuje klid, díky velkému vnitřnímu povstání.


Ale Wilhelm se rozhodne neusnout na vavřínech. Říši před Byzancí ubránil, nastal čas jí i trošku rozšířit a hned na jaře 1316 vyhlásil válku Akvitánii. Na její trůn usedl mladý král a jeden z Wilhelmových vazalů měl na trůn také nárok... A proč mu nepomoci. Zhruba ve stejný čas se mu povedlo i provdat svoji dceru matrilineárně za dědice anglického trůnu! Čímž si nejen zajistil potencionální rozšíření rodové moci, ale i spojence do války proti Akvitánii. Spojeným silám Říše a Anglie padla celá Akvitánie za necelé tři roky...

Das Reich...
A tak se stalo, že větší část Francie ovládali Němci než Francouzi... Ale provdáním dcery za dědice Anglie neskončil. Další provdal za krále Léonu (který se neuvěřitelně vyšvihl a ovládl i Francii) a vůdce Byzantské revolty i prince Skotska. Vše by bylo skvělé, kdyby nebylo jedné věci. Z nějakého důvodu mladého císaře přes všechny úspěchy (či možná právě pro ně) nemá jeho šlechta vůbec ráda. A jako jeho nástupce nenavrhuje jeho syna, ale zkušeného vojevůdce, vévodu Zenobia z Poitiers. A jelikož je Zenobius říšský maršál, rozhodne se ho zbavit tím nejelegantnějším způsobem. Vyšle jej spolu s armádou na pomoc svému Leónskému zeťovi do války s Maury.



Vrchním velitelem 12 tisícové armády z Čech se stane sám císař a jeho vojsko dokáže skoro prohranou válku zvrátit ve prospěch křesťanů. Co ovšem císaře velmi zarmoutí je smrt zeťe, anglického prince, který ve Španělsku také bojoval. A s jeho dceru měl sice děti, ale pouze dvě holčičky... Šance, že by se Wilhelmův vnuk stal králem Anglie se rozplynula...

Dmnt, fagt.
Ale Wilhelm je flexibilní a jako bolístku se rozhodne dobýt si Chorvatsko. A i když Chorvati nemají moc prostředků jak se bránit mocné Říši, jejich král se postará o exkomunikaci Wilhelma!


A Říští vazalové nespokojení s vládou Přemyslovců jsou ještě víc hluční a nespokojení... Mínění o schopnosti rodu nepomůže ani to, že Wilhelmův nejstarší syn Wilhelm (poslední dobou jsou jména velmi originální ::D) je proženěn do Bretaně, kde se ovšem nechává svoji ženou zaplést do války a je uvězněn královnou Skotska... Ironicky se vůdce opozice brojící proti Přemyslovcům stane král Akvitánie, kterého před pár lety na jeho trůn dosadil sám Wilhelm... V lednu 1331 se rozhodne učinit přítrž podrývání své autority a pokusí se od krále Manfreda Akvitánského vzít korunu po dobrém a posléze po zlém....


Už po roce škemrá Manfred o mír, ale císař chce svoji korunu... Občanská válka se začne trošku komplikovat, když se od vzoubeřené Akvitánie odtrhnou i další menší vévodství, které rozjedou svoji vlastní minirevoltu a o odtržená území se začne i zajímat Francie a Skotsko, které čuchají snadnou kořist...

Blbí frantíci...
Občanská válka, exkomunikace a zajatý syn kdesi v cizině nepomáhá Přemyslovské prestiži a říšská šlechta začíná jako nástupce p referovat vévodu Savojského. Jelikož je relativně bezvýznamný, rozhodne se Wilhelm najmout vraha. Až třetímu se povede svůj úkol splnit, ale vyzradí svého zaměstanavatele což ještě více naruší už tak pošramocenou pověst rodu...


Mezitím umře Wilhelmova žena a rozhodne se alespoň titulárně stát tím, co díky nevůli osudu nebude jeho vnuk. Vezme si za ženu královnu Anglie. I když obou táhne na šedesát, šance na zplození legitimního následníka jsou nulové... Ale i tak se 5.9.1335 císař Wilhelm II. Veliký a královna Eadburh Veliká vezmou.


Když má Wilhelmův rod padnout, ať padne ve velkém stylu... A i s její pomocí konečně roku 1336 padne království Akvitánie a Wilhelm se rozhodne, že si jeho korunu nenechá. Než čelit dalším problémům s nástupnictvím, království raději zruší a jeho bývalého krále nechá popravit.
Lehce nabyl, lehce pozbyl...


A jelikož Wilhelm neměl co ztratit, rozhodl se vypořádat s odvěkým rivalem českého státu - Bavorskem, které dělá problémy od té doby, co jej jeho prapředek Sieghard I. připojil k Čechám a pak jej předal jednomu ze svých synů a netušil, že tím vyvolá budoucí soupeření mezi českou a bavorskou větví Přemyslovců.A tak v prosinci 1336 vypukne další válka s Bavory...

Velké Bavorsko, velké...
Válka končí už v dubnu 1338. Hlavně i díky pomocí Anglie a Polska, kam Wilhelm provdal svoji dceru za následníka trůnu. A tak se správa velkých Bavor po pár staletí opět vrátila do Čech. Akorát byla opět otázka na jak dlouho, protože v Bavorsku měli gavelkind... A Wilhelm má vše jen ne sílu prosadit primogenituru...

Křižádník!
Jelikož už císař stejně nemá co ztratit, vydá se na křížovou výpravu do Španělska, kde i ve skoro 60 letech osobně vede armádu. Má s tím zkušenosti, s armádou tam byl už před dvaceti lety... Díky svému zapojení v křižádě se i císař po desetiletích zbaví své exkomunikace.

:(
Akorát kromě zbavení exkomunikace a uznání od církve Wihelm nic nedostane, přestože byl nejangažovanější panovník. Dobyté území papež svěří templářům.... A když Wilhelm na stará kolena nepadl v boji proti bezvěrcům, rozhodne se ještě naposled zkusit získat Říši pro své potomky. Jelikož se šlechtou není řeč, rozhodne se jí prostě zbavit. A jednoho po druhém vévody odchytat a popravit...


Ale aby jenom Říši neničil, rozhodne se do ní znovu začlenit vévodství Suské. Válka trvá jen něco přes rok... Ale pořád bylo samostatné Suské hrabství, kterému vládl Wilhelmův strýc, kterého měla říšská šlechta v oblibě... a tak i Suské hrabství bylo připojeno k říši a strýc popraven. Další koho má šlechta ráda je saský vévoda. Stejný scénář, stejná poprava. Teď je v kurzu vévoda Holandska? Stejný scénář...

Císař je mrtev, ať žije císa- král!
... až na jeden problém. Uprostřed bojů císař Wilhelm II. umírá ve věku 69 let. Všemi nenáviděný, ale i obávaný. Jeho syn Wilhelm III. už na císařskou korunu nedosáhl. Nepodělil po otci ani korunu krále Německa, Itálie, Burgundska, Bavorska... Pokud chce Wilhelm III. dosáhnout alespoň částečné slávy jako jeho předkové, bude se muset snažit.

No comments:

Post a Comment