Jak jsem se nasral na celnici

Pamětníci možná pamatují, na jeden můj starý blogpostík o tom, jak jsem se nasral u doktora. Inu, po letech máme pokračování toho, jak jsem měl prostě blbej den.

Rád kupuju shit na Kickstarteru. Vcelku často, občas i hromadně nějaké velkopledge společně pro kamarády. Dávám si však vždycky pozor, aby ten projekt byl EU customs friendly a já s tím nemusel jít na celnici. Inu, udělal jsem chybu s Tiny Epic Zombies a nevšiml jsem si, že je to sice bez cla v EU, ale vychcaně je pod tím malým písmem napsáno, že to znamená, že tvůrce případně vrátí zaplacené clo ale shipuje se normálně z USA.

A jelikož jsem bral pro víc lidí, zcela dle očekávání to chytla celnice. Co už, musel jsem se tam vypravit. Pro ty co na ní nikdy nebyli jsem se i rozhodl popsat celý krásný postup, aby pokud je to bude čekat, věděli co a jak.

Už samotná budova celní pošty a celního úřadu (velmi důležité zmínit, že se jedná o dvě naprosto samostatné instituce, které oboje musíte oběhat, dá se říci samostatně) na vás dýchne normalizačním duchem pevného byrokratického aparátu vlády jedné strany, kde si nemá jedinec moc vyskakovat. A stejný mindset zůstal i pracovníkům uvnitř budovy, kde to vypadá, že po revoluci nikdo nejen nemaloval ale možná ani nezametal.

Uvnitř nejsou žádné, ale ty vole fakt žádné, infotabule či cedule, které by návštěvníka nějak naváděly cože a kam si má jít jako vyřídit. Proto je tam i spousta lidí, co všemožně bloudí a nějak nevědí co mají dělat a kam jít. A kolem nich chodí zaměstnanci celnice, kteří mají zrovna rozbitý alokátor mrdu a nemají nějak potřebu lidi nějak navádět.

Ani paní vrátná, která na "dobrý den" odpoví výmluvně "chhrrrm". Což její apatii chápu. Nevypadá, že pracovala v budově už za Husáka, ale spíše už za zastupující říšského protektora.

Jelikož nejsem dement, projel jsem dopředu internet a uživatelské recenze a vím kam jít. Zhruba. Takže procházím vrátnicí, kličkuji mezi zmatenými lidmi a jdou slavně do třetího patra, kde se vyřizuje celní řízení.

Problém jedna. První patro není první patro, ale přízemí a třetí patro je tedy vlastně druhé. Nikoho nenapadlo dát nad schody ani tu A4 s nápisem "Patro X". Inu, nevadí, nacházím třetí patro a vím, že mám jít na poštu a až pak na celnici. Poštu nacházím snadno - jsou to ty dveře, kde je A4 s nápisem "Pošta". #TaxesWellSpend Z internetu i vím, že ze tří přepážek mám jít na číslo 1 - i když to nikde nikoho nějak nenapadlo dát napsáno na místě a předemnou je pán, který "jde špatně a má jít na dvojku," což naštěstí není můj případ a já dostávám papír, že jsem byl na poště a můžu jít na celní úřad. To je vše. Tak tedy na celní úřad. Intuitivně tuším, že to bude ta druhá půlka patra, co není pošta.

Vyřizování na celnici není na první pohled extra složité. Máte chodbu, tam jsou čísla přepážek na infotabuli s volno/obsazeno a zavřené dveře, za nimiž je místnost, kde jsou samostatné přepážky. Nevím kdo to tak navrhl, ale budiž. Vidím, že pětka má volnu a tak tam vyrážím.

Za přepážkou sedí vcelku solid milf celnice, která po mě chce čtyři věci, na které jsem připraven z internetu i z částí díky průvodnímu dopisu. Občanku, papír od pošty, fakturu od zboží a výpis z účtu kde je zaplacení zboží.

Zatím všechno funguje jak má. A mít spolupracující celnici, za čtvrt hodiny jsem byl pryč. Žel já neměl spolupracující paní celnici.

Paní má několik problémů, přes které holt nejede vlak.

"Ten výpis z účtu je nějaký divný."
"Proč?"
"Je z února."
"No, je z února."
"Ale ten balík přišel teď."
"No, já vím, je to z Kickstarteru, ten takhle funguje, že zaplatíte něco a ono to přijde za půl roku."
"To je nějaký divný."
"Ale takhle holt Kickstarter funguje."
"To je nějaký celý divný. A na krabice nemáte nikde napsaný Kickstarter."
"Nemám no, je tam jméno firmy co to přes Kickstarter dělala, co je i na faktuře."
"Jak to můžete mít z Kickstarteru, když nikde na krabici nemáte, že to je z Kickstarteru?"
"Prostě to tak holt je, já za to nemůžu, že to není na krabici."
"Navíc máte falešný kurz."
"Cože?"
"Tohle není kurz koruny a dolarů z února."
"To je prostě výpis z banky a její kurz."
"Tohle ale není pravý kurz."
"To je prostě můj kurz z banky."
"To je prostě nějaký divný. Sežeňte si nějakou lepší fakturu. Vy navíc říkáte, že tam máte nějakou deskovou hru a na faktuře máte nějaké 'tiny zombies' a ne hru."
"No, to je název té hry."
"No ale to si do faktury taky můžete napsat co chcete a pojmenovat co chcete. Nikdy v ní ale není  že to je hra, jak já mám vědět že to je hra?"

Tohle už byl poněkud tvrdý kalibr. Kromě toho, že paní už prostě najela na to, že žijeme v Babišstánu a prostě kurva všichni kradou, což v mém případě "falešný kurz" by způsobil okradení státu na dani o mocných patnáct zkurvených korun, tak prostě nedokázala pochopit, že hra není fakturovaná jako 'název - deskovka' a krabice oblepená logy Kickstarteru.

Ještě se vyskytne jeden další problém - na faktuře z Kickstarteru mám i vypsané digitální věci ke stažení, ale dle celního prohlášení nejsou v krabici. Jak je toto možné! #tyvolecmonjako

Zkusil jsem tedy ještě jednu věc. Jestli se nemůžeme podívat do bedny a kouknout se, jestli uvnitř není nějaká jiná faktura či jí vyfotit, že v tom jsou krabičky hry s názvem co je na faktuře. Dostávám orazítkovaný papír, že smím pod dohledem nahlédnout do svého vlastního zaplaceného balíčku.

Do skladu však musím zase z celní části do té poštovní. Což sklad je okýnko, kde nikdo není, ale na zdi je takový ten pidizvoneček a u něj asi 5x5cm lísteček, že pokud chcete skladníka, tak máte dvakrát zazvonit. Což je naprosto lehké přehlédnout a nemít tuto znalost z internetu z referencí na Google, čekal bych možná na skladníka doteď.

Ten mi donesl balíček, položil ho předemne, na něj dal nůž, řekl at si ho otevřu a šel si dělat svoje věci. #Wut Což jako být zmrd, tak s krabicí v ruce by nikdo taky nealokoval mrd, že odcházím. Žel, nikde v boxu není faktura a tak jen holt vyfotím obsah a jdu zpět na celnici.

K mému překvapení, přepážka pět je prázdná. Tak si stoupnu a čekám. Čekám pět minut. Čekám deset minut. Čekám patnáct minut. Čekám dvacet minut. Pak to nevydržím a jdu k vedlejšímu okýnku, kde jedna celnice zaučuje druhou a ptám se, jestli by mi to mohli dodělat, že mi moje paní celnice nějak prostě odešla a už na ni čekám.

Následuje dalších pět minut, kdy obě holky řeší jestli to tedy můžou vlastně vzít, když už to je rozdělaný, ale nakonec "asi teda jo."

Nastiňuji tedy průběh minulého řízení, když přijde nazpět moje 'celnice z pětky' v bundičce s cigárama v kapse. Tak už vím, kam na půl hodiny zmizela. #Taxesevenbetterspend A je mírně naštvaná, protože je ehm ženská, tak neví na co vlastně. Ale aspoň už chápu, proč byla prudná, pokud je to ten nikotinový závisláček, kterému jsem oddaloval kuřpauzu tím, že jsem po ní chtěl třeba dělat její práci.

Celnice: "My jsme pána vzali, protože na tebe dlouho čekal."
C5: "Proč na mě jako čekal? Však tu nejsem jediná přepážka."
Já: "Však proto jsem na vás nečekal doteď, ale šel za kolegyněmi, když jste tu nebyla."
C5: "A proč jste na mě jako nemohl počkat a jdete jinam, když jsem to měla s váma rozdělaný?"

Dvojice celnic řeší podobný problém, co pětka. Že vlastně nemám nikde napsaný, že to je deskovka ani fakt, že nemám všude razítka Kickstarteru. Dostávají geniální nápad. Ať si zapnu data, zapnu svůj Kickstarter, najdu tam tu objednávku (nejlíp s únorovým datem), jdu do pátého patra na poštu a nechám si oskenovat a vytisknout displej mobilu a ten papír kde to bude jim donesu.

Tento plán jim zkouším vymluvit, ale jelikož jsou dvě, tak se jim asi zapnul hivemind, či nebyli úplně debilní, a dostali geniální alternativní nápad. Třeba si jít zapnout Kickstarter sami a podívat se, jestli tam ta věc třeba je a stojí tolik, kolik mám na faktuře! #Potlesk Vypíšou mi papíry a mám si jít sednout do čekárny.

Sednu si do středu čekárny a je to krásné místo. Zleva totiž zní Sabaton co má puštěný z mobilu mladý celník za přepážkou a z pravé strany od starší celnice zní rádio, kde hrají hitovky z Evropy 2. Leoš Mareš říkající vtipy do bassů 'Last standu' je transcendentální zážitek.

Po chvíli mi paní celnice vypíšou papír, kde je kolik státu "dlužím" na clu a dani, že jsme si nechal poslat z USA deskovku a s tímto papírem musím na celní pokladnu, kde mi dá paní razítko, že jsem platil a s orazítkovanou 'celní účtenkou'  musím zpátky na celní přepážku, kde mi paní dají další papír, že jsem zaplatil clo a sním mě pošlou na poštovní pokladnu, zaplatit poštovní poplatky "za služby spojené se clením" a dostávám papír, že si můžu vyzvednout svůj balíček, s kterým můžu jít za skladníkem, který mi ho hodinu a půl po vstupu do budovy vydává. A to jsem šel na devět ráno, aby tam "nikdo nebyl" jak radil internet a měl jsem to rychle.

Inu, příště si budu fakt dávat větší pozor odkud to jde. Na celnici s Kickstarterem už asi nechci. Ale třeba se někdy naučí, že se ta věc platí a doručuje s odstupem v řádu několika měsíců, či i roku. Dávám jim tak... deset, dvacet let.

Tou dobou tam možná i půjde platit kartou.

I když.

Spíš ne.