Monday, 2 March 2015

Crusader Kings II - Přemyslovská kronika 1 - Vratislav II. (1066-1076)

Crusader Kings II je velmi specifická strategická hra. Vezme nás do období středověku, ale místo hraní za nějaký konkrétní stát hrajeme za specifický šlechtický rod (respektive jeho hlavu) a snažíme se nejenom udržovat stát v chodu (případně jej pokud možno rozšiřovat), ale hlavně se postarat o pokračování rodové linie.

Pro první hraní jsem se rozhodl vybrat si Přemyslovce - přeci jen, jsou to holt ti naši šlechtici :)

A protože hra umí vytvořit velmi zajímavé situace, rozhodl jsem se gameplay zaznamenat.


Naše hra začíná v roce 1066, kdy je českým vévodou Vratislav II. Vratislav je vazalem císaře Svaté říše římské, ale jinak má solidně velké vévodství se slušnou ekonomikou i případnou zemskou armádou. Má i pěknou ženu s kterou zplodil hromadu potomků.


Vévodství české.
S nadsázkou by nemusel nic moc dělat a i tak by předal stát pro děti v dobrém stavu. Problém je, že stát po něm nemají dědit děti. Ve vévodství platí seniorát (vláda nejstaršího člena rodu) a pokud Vratislav chce, aby na trůn usedly po něm jeho děti, potřebuje se prvně zbavit svých sourozenců.


První to schytá hned v roce 1066 jeho nejnebezpečnější bratr Ota, dědic Oloumouckého hrabství. Nic netušící byl v noci ozbrojenci vyvlečen ze svého hradu a vsazen do žaláře. Stejný osud měl potkat i jeho bratra Jaromíra, ale tomu se podařilo uprchnout pod ochranu Polského dvora.

Slavný začátek výpravy do Francie...

Na jaře 1067 císař vyhlásí válku Francii a Vratislav jako správný vazal mobilizuje svoji armádu a vyráží za dobrodružstvím do Francie. I přes počáteční úspěchy (a vyplenění jednoho hradu) se výprava stává debaklem. Naprosto vyčerpá státní kasu a z impozantního počtu 2345 vojáků se zpět do Čech po půl roce vrátí jen 206 mužů...

... a ne už tak slavný konec.
Císař přesto dokáže ve Francii vyhrát a je Vratislavovi za jeho účast zavázán. S podporou císaře se Vratislav rozhodne hned po návratu do vlasti skoncovat s posledním bratrem, který v Čechách zůstal - Konrádem, hrabětem Znojma a Brna. Rozhodne se pro stejný způsob jako u Oty, ovšem když Konrád viděl co se stalo jeho dvěma bratrům, při příjezdu Vratislavových vojáků zalezl do Velehradu a Vyšehradu oznámil, že si dokáže vládnout sám. A tak začala první (a ne poslední) Česko-Moravská občanská válka.


Moravské i České jednotky jsou zdecimované válkou s Francii, takže se z rychlého zajmutí Konráda stane vyčerpávající obléhací válka, která bude trvat neuvěřitelných osm let. Vratislav dokonce ze zoufalosti (za příslib vzdání se nároků na trůn) vytáhne z žaláře i svého bratra Otu, protože potřebuje jeho Olomoucké vazaly, kteří nebyli ochotní vyjít do pole, dokud jejich leník hnije v kobce.


Olomoučtí vojáci se ukáží nakonec býti tím závažím, které nakloní misku vah na stranu Čech a díky nim je Morava poražena. Ota nejenže dodržel svůj slib a nijak se nepokoušel přivlastnit si zpět nárok na vévodskou korunu, ale kromě svých vazalů nakonec vedl celou českou armádu a stal se vrchním velitelem vojsk.


Hrabě Konrád se vzdal 19. února 1076. Hned toho večera byl i přes protest svého bratra Oty a Moravských vazalů popraven. Během bojů, či spíše obléhací války, Vratislav diplomaticky nelenil a rozehrál ohromnou sňatkovou politiku. Prodal své dcery mimojiné za dědice Uherského trůnu, Míšenska, Nitranska, Mazovska... a zajistil tak svým následovníkům potencionální nárok na spoustu okolního území. Ale kromě svých dětí se postaral o jediného syna svého bratra Spytihněva (protože měl jako jediný z jeho bratrů tu slušnost zemřít sám přirozenou smrtí) Svatobora a udělal z něj svého panoše. To ještě netušil, že tyto zkušenosti později zužitkuje...


Neustále válčení a bratrovraždy podlomily Vratislavovo zdraví a ten zemřel (nejspíše na infarkt) již ve věku 44 let - zhruba půl roku po Konrádovi. I když Čechy zkonsolidoval a vyexportoval svoje potomstvo do významných rodů, následnictví mu již zajistit nestihl.

Projevila se tak pravdivost rčení, že když se dva perou, třetí se směje. A tak zatímco se jeho bratři mezi sebou vraždili, Jaromír klidně popíjel víno na dvoře polského krále, dokud k němu nepřišel posel s tím, že se stal vévodou českým... Ať žije vévoda Jaromír II!

1 comment: